Efektivní doprava: portál dobrých řešení v oblasti dopravy

AlpTransit nebo v originále NEAT (Neue Eisenbahn-Alpentransversale) je projekt spočívající ve výstavbě základnových tunelů pod Alpami za účelem přesunu nákladního tranzitu na železnici a také propojení Švýcarska se sítí vysokorychlostních železnic v Evropě.

Švýcarsko, kde byla orientace na ekologickou železniční dopravu zakotvena i do ústavy, si uvědomilo, že pro další přesun nákladní dopravy již nestačí původní tratě, jako 130let stará trasa přes Gotthardský průsmyk. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o výstavbě nových severojižních spojení přes Lötschberg a Gotthard, které budou realizovány jako základnové tunely, tedy odstraní nutnost stoupání vlaků do výšky alpských průsmyků a výrazně zkrátí délku tratě. Kapacita nových železničních tratí umožní zvýšit objem nákladní přepravy z 20 mil. na cca 50 mil. tun ročně.  Jak  je  ve  Švýcarsku  dobrým  zvykem,  takto  nákladné stavby nebudou sloužit pouze jednomu účelu (zvýšení kapacity pro nákladní dopravu), ale také zrychlení osobní dopravy směrem na jih. Proto jsou oba tunely  projektovány  na  rychlost 250 km/h.

Švýcarští občané si v referendu schválili nejen program Bahn 2000 a NEAT, ale také, z čeho budou tyto projekty financovány. Byl naplánován fond v objemu 30 mld. CHF pro období 20 let, ze kterého byla resp. je financována realizace programů Bahn 2000 a NEAT. Tento fond je plněn cca ze 2/3 z výnosu výkonového zpoplatnění kamiónů (v němčině LSVA), z 25% daní z minerálních olejů a zbytek podílem na vybrané DPH. Mýtné je ve Švýcarsku velmi vysoké (v přepočtu až cca 18 Kč/km), ale rozhodně nevedlo k inflaci (narůst cen byl 0,2–0,5%), ani – jak snadno každý návštěvník posoudí – k zůžení nabízeného sortimentu v obchodech. Švýcarský přístup, kdy těžká silniční doprava financuje opatření pro její následnou eliminaci, je hodný následování, bez ohledu na  výhružky kamiónové lobby…

První, již realizovanou, částí programu NEAT je Lötschbergský základnový tunel na západní tranzitní linii Basel – Olten – Bern – Brig – Domodossola – Milano. Tunel je dlouhý 34,6 km a zprovozněn byl v roce 2007. Lötschbergský základnový tunel je navržen jako dvourourový, druhá roura je zatím vyražena jen ze 2/3 a funkčně vybavena z 1/3 – tento úsek se s využitím vysokorychlostních výhybek využívá ke křižování vlaků. Návrhová rychlost v tunelu je 250 km/h, tunel je vybaven pouze zabezpečovacím zařízením ETCS L2 – tedy nikoliv kombinací národního zabezpečovacího zařízení a ETCS. Původní vrcholová trať přes  Kandersteg s vrcholovým tunelem Lötschberg samozřejmě zůstává v provozu pro regionální obsluhu i jako objízdná záložní trasa.

Druhou  důležitou  tranzitní  osou  je  spojení  (Basel/)Zürich  – Arth  Goldau  –  Chiasso  –  Milano.  Na této větvi se staví dva základnové tunely, Gotthardský a Ceneri. Gotthardský základnový tunel s délkou 57 km (celková délka štol činí 152 km!) je nejdelším tunelem světa vůbec.

Další důležitou stavbou je základnový tunel Zimmerberg na „přivaděči“ ke Gotthardu, tj. trati Zürich – Thalwill – Zug – Arth-Goldau. Stavba tunelu byla rozdělena na dvě etapy, první z nich, tunel Zürich – Thalwil (cca 10 km), již byla dokončena (2003), druhá etapa byla zařazena do programu Bahn 2030. Ačkoliv samotný tunel z Curychu do Thalwilu zkrátil jízdní dobu jen o 2–3 minuty, zásadně zkapacitnil výjezd z curyšského uzlu – přes Thalwil jezdí kromě dálkové dopravy do Milána také vytížené vlaky směr Chur (rekreační oblasti kantonu Graubünden) a dálkové vlaky do Rakouska. Benefitem tak bylo rozšíření provozu příměstských vlaků. Po dokončení všech tří tunelů (Gothard, Ceneri a Zimmerberg) se jízdní doba na relaci Zürich – Milano zkrátí ze současných 3:41 na 2:40.